Návštěva Interaktivní a experimentální zahrady v Nitře. O jejích cílech, studentech a klimatických změnáchGalérie (16)Zdroj: Miro Pochyba
Zveme vás k prohlídce Interaktivní a experimentální zahrady, která se nachází na půdě Slovenské zemědělské univerzity v Nitře. Proč vznikla a co má přinášet nejen studentům, ale v konečném důsledku nám všem, jsme si popovídali s autorkou její myšlenky Ing. Dagmar Hillovou, PhD.
Rozloha: 740 m2
Zaznamenat ty nejkrásnější momenty zahrady znamená žít v ní. Být v ní duchem i tělem, celou bytostí. Inspirovat se jí, učit se od ní, sledovat, jak si v ní pod vedením člověka hledají své místo stromy, keře, byliny, hmyz a ptáci.
- Ing. Dagmar Hillová, PhD., Ing. Víra Šajbidorová, PhD.
Dagmar, jedním z výsledků tvého dlouholetého působení na Slovenské zemědělské univerzitě v Nitře je myšlenka i následná realizace Interaktivní a experimentální zahrady. Nejde přitom o „pouze“ ukázkovou plochu, její poslání a cíle jsou mnohem větší. Přestože jsme se setkali kvůli ní, zajímá mě, co tomu předcházelo. Prozraď mi proto něco víc o svém profesním životě.
Stále říkám, že můj profesní život je pod prajnou hvězdou, protože i na škole, i po ní jsem měla štěstí setkat se a pracovat s mnoha nejen odborníky, ale zejména s lidmi zapálenými pro svoji profesi. Brávali mě na mnohé odborné semináře a mezi jiné odborníky. Vpřed mě posouvaly i zahraniční stáže na univerzitách, ale také mnohé soukromé cesty za rostlinami, výstavami, veletrhy či za osobnostmi pracujícími s trvalkami.
Jelikož jsem zůstala na škole, stala jsem se sama pedagogem. V období, kdy jsem začala vyučovat, dvě mé oblíbené profesní „hvězdy“, které mi ukazovaly můj směr, Ivana a Ivona (pozn.: Ivana Vikárová Bázliková a Ivona Hrušková), ze školy odešli. Vzdělávala jsem se dál a mou velkou inspirací se stali samotní studenti, jejich dotazy a zájem.
Učit o rostlinách a zahradě vyžaduje je zažít, mít vlastní zkušenost, která je opravdu často nepřenositelná. Kde čerpáš tu svoji?
Vyrůstala jsem v paneláku, ale trpěla jsem tam. Balkon je opravdu velmi malý prostor, kde bych se mohla realizovat. Ale od dětství jsem trávila hodně času u prarodičů a později u rodičů v zahradě, kde jsem se učila a postupně sama vysazovala rostliny a experimentovala. Naštěstí už 12 let žijeme s rodinou ve vlastním domě se zahradou, kde ve zkoušení a učení pokračuji. Ale dá se říci, že rodičovská zahrada byla pro mě školou prvních zkušeností.
Co tě inspirovalo k myšlence založit Interaktivní a experimentální zahradu na půdě univerzity?
Nebyl to jeden nápad či myšlenka, ale dlouhodobý proces. Univerzita v Nitře vychovávala absolventy rostlinné a živočišné výroby a teprve v roce 1995, po rozpadu Československa, vznikla fakulta zahradnictví a krajinného inženýrství s odbory jako zahradní architektura či krajinné inženýrství. Začátky nebyly snadné. Když jsem začínala vyučovat předměty o trvalkách, internet byl ještě v plenkách, neměli jsme obrázkové učebnice ani vzorkovnice květin. Improvizovali jsme.
Fotila jsem rostliny, jejich druhy a odrůdy, na diapozitivy a na přednáškách je promítala studentům. O víkendech jsem naložila auto rostlin z vlastní zahrady, které jsem přes týden se studenty poznávala, množila a pěstovala. Alespoň takhle jsem se snažila zkvalitnit výuku. Ale byla to taková z nouze ctnost.
Jak se vybírala plocha pro univerzitní zahradu?
Chtěla jsem, aby byla blízko fakulty, je to přece učebna a zároveň živá učebnice. Když jsem studovala já, tak v tvorbě soukromých i veřejných ploch byl základem trávník ak němu se přidávaly výsadby. Teprve časem jsem pochopila, že trávník nemusí vůbec být a že travnaté plochy kolem fakulty můžeme využít k výsadbě druhově pestrých rostlinných společenství.
Hlavním cílem byla nejen výuka, ale i to, že studenti dennodenním pasivním chozením kolem výsadeb vědomě i podvědomě nasávají kvalitu prostředí se zelení a ta se jim dostává takříkajíc pod kůži.
